Chtěla bych umět psát. Ale krásně psát. Jako někteří. Protože když někdo umí skládat slovo za slovem tak, že čtete a připadá vám, že vás každý kousek věty vtahuje dál, tak to je, řekla bych, užitečná věc. Je udivující, jak může na člověka zapůsobit pár poskládaných písmen a že z toho máte divný pocit v krku a na hrudi a tak vůbec. Je asi bezva tvořit něco, co...
Poté, co jsem napsala článek o svém nudném „povolání“ ošetřovatelky jsem zažila svůj nejakčnější den v nemocnici a musím to hned napsat, nž usnu :). Šla jsem na ambulanci, kde mi jednak pan doktor říká paní doktorko, haha, jednak tam vidím mooc zajímavé věci a hlavně si tam mooc zajímavé věci vyzkouším. Z nich nejlepší dnes bylo, že jsem pánovi vyřezávala...
Jdeme okolo políčka, podél cesty všude vysokánská tráva a hmyz otravuje ze všech sil a sluníčko pálí tak, že si na hlavu musím dát tričko a jsem jako omámená. SMS. Ať si užívám, protože je to možná nejhezčí období mého života. To asi není, ale napadlo mě, že když je člověk šťastný a nic moc mu nechybí, tak si toho neumí vážit a pořádně se ho nabažit. Zato v...
Vydala jsem se v boj s krutým tyranem Josefem do Bruselu a teď jsem zpátky, sice silně poškozená jak na mysli tak na těle, ale živá. A můžu odstartovat další období sebelitování se – blíží se zkouška z fyziologie. Předem oznamuji, že jem největší chudáček na světě a nikdo se neučí tak moc jako já!!! ;). Taky jsem chytla nějaký bronz, asi odstín 000001, takže mám...
Tak za sebou mám historicky první předtermín, no né! Přišlo to dneska v jednu a teď sedím v pokoji, už ne v Praze ale doma, a plánuju skoro na hodiny svůj následující týden, který jsem si vyhradila pro regeneraci (ježiš to při připomíná regeneraci glutationu glulationreduktasou), zcela nepostradatelnu pro další několikatýdenní sezení nad fyziologií. Takže zítra si jdu pro...