Mé spaní

V testu mi sice vyšlo, že spím na zádech s rukama za hlavou, ale to není pravda. Spím vžycky na břiše, s rukama skrčenýma a přimáčknutýma pod tělem. Takže se vždycky probudím a brní mi obě horní končetiny a nemůžu je narovnat. Tak tomu se asi říká sebepoškozování. Jak se píše na chytré stánce: záměrné a opakované ubližování si ve snaze vypořádat se s nepříjemnými duševními stavy. Projevuje se zraňováním vlastního těla a je signálem vážného psychického problému, jenž postižený nedokáže zvládnout jiným způsobem. Tak a mám to.

Ale o tom jsem jako psát nechtěla ;). Zjistila jsem jinou poruchu svého spánku. A nejzajímavější na tom je, že to máme nejsíš v rodině. Moje spolubydlící mi ráno vždycky vypráví, co jsem zase vyváděla. Nic z toho si nemapatuju, jak jinak. Tak třeba naposled jsem v noci z ničeho nic vstala z postele a začala jsem jí vyprávět, co se mi zdálo, ale mluvila jsem jako opilá a když mi řekla, že mi nerozumí, tak jsem vůbec nereagovala a něco žvatlala dál (pak jsem si vzpomněla, co se mi tu noc zdálo a říkám si, že ještě že mi nerozuměla, hehe). Nebo jsem jednou vstala z postele, uprostřed noci a spánku, šla jsem ke skříni, otevřela ji a zase zavřela a šla si zase lehnout. Opět si nic nepamatuji… Zatím se tedy v noci nesápu po splubydlící a nepusinkuju ji jako můj příbuzný Radovan, ale bojím se, aby se tato choroba nezhoršovala s věkem. Nechci dopadnout jako on!