Olá, vážení, prvák je již minulostí!

Něvěříte? Já tedy zatím taky úplně ne, ale asi to tak bude, do indexu jsem se dívala asi 10x a vypadá už to tak. V pondělí jsem podala svůj poslední zkouškový výkon a musím jak jinak než skromně říct – skvělej výkon. No dobře, dobře, nebudu se chlubit. A nebo teda když o to tak stojíte… např mi bylo doporučeno, abych dělala na ústavu demonstrátorku a asi 5 minut jsem poslouchala, jak jsem skvělá. No tak bránila jsem se samozřejmě, chválu ráda nemám… hehe. Zkrátka výsledkem bylo oboustranné nadšení. A pak jsem šla po schodech Purkyňáku, ze zkoušky z histologie, z poslední zkoušky prváku, a připadala jsem si jako královna světa. Pořád jse se smála a všechno si to přemítala. Nádhera. Ale přece jen si člověk vždycky ten moment, kdy je po zkoušce, představuje jinak. Spíš než nadšení a euforie na člověka padne vyčerpání a význam toho úspěchu si ani neuvědomuje. Ale když jsem šla okolo zdrcené skupinky studentek, které zjevně byly dojedné vyhozeny, hned mé potěšení vzrostlo ;). Dokonce i nejhodnější doc. Hach vyhodil čtyři slečny z šesti. Kruťasové to jsou.

No a co teď? Dva a kus měsíce prázdnin. Mé dvě hlavní priority jsou – zhubnout co nejvíc kilo, aby se z machny zase stala normální osoba, a nějakým způsobem obnovit téměř odmuřelou humanitní část mozku.

Je to se mnou špatné. Sice jsem do hlavy narvala asi deset kilo informací, ale na druhou stranu mi přijde, že prodělávám výraznou intelektuální regresi. Sama na sobě cítím, že jsem nějaká primitivnější. Vyajadřuji se jako jednoduchá pipina, nějak mi schází snaha a síla mluvit trochu inteligentně, tím myslím rozhovory na icq, fb apod., nečtu naprosto žádné knihy, nepřijímám žádné jiné informace než ty školního rázu, to znamená kvanta informací nazpaměť, a vůbec rozvoj mé osobnosti se nějak zastavil. To všechno musím dát zase do pořádku.

Ale ještě předtím začné pěkné čóro v dojčlandu. Alice a Simona budou zase spolu a všichni by se měli klidit… :-D Jedu Zimóne navštívit do Amberku, 31. jí končí škola a já tam ještě nezavítala. Odjezd zítra. Tedy alespoň podle mého plánu – ten má ovšem háček – nevím, kdo mě tam doveze, čím mě tam doveze, kdy mě tam doveze a jestli mě někdo někam vůbec poveze. No ale musím se tam nějak dostat. Zbytek už je detail :).

Poté návrat Simči a náš výlet do megaaquaparku u Prahy, oo, to bude něco pro nás. Do té doby ale musím zhubnout těch dest kilo, abych se vešla do tobogánu.

Pak spousta věcí a v září zase nějaká tyranská dovolená v horách. Oo, už teď to bolí!

Tak jo, prázdniny jsou tu.

–

Trochu opožděně přidaný článek ;) Než jsem ho sem šupsla, hodně věcí přestalo platit :-/ Jako třeba že pojedu za Simčou. Jaj!