Odi et amo

Tak prázdniny už mám pěknou chvilku, ale já jsem stále nějak podezřele v klusu, žádný odpočinek. Túra, Ansbach a nyní vodák. Jojo, moc dobrý vodák – s LF. Zhubla jsem 2,5 kila za pět dní, docela dobrý výkon :-D. Už se těším, až to doma doženu dvojnásobně v opačném směru. Hned jak jsem přijela, začala jsem prohledávat lednici a všechno jedlé i nejedlé ochutnávat. Také jsem si skvěle zapádlovala, užila táboráky a další večerní romantiky (to zní jako dvě soli). Zjistila jsem, že jsem naprosto nespolečenský člověk a že se ze mě stává líná kůže, jak mi stále dokazuje můj pulsmetřík. Nevyfotila jsem ani jednu fotku – já, největší paparazzo.
A na konci se mě poprvé zmocnil onen pocit z Catullova citátu. Kdybyste to nevěděli, tak je to vskutku… hrozné.

Nejsem ráda, že jsem doma. Návraty z nejlepších výletů jsou nejtěžší – pro všechny. Já jsem smutá, že už tam nejsem, a okolí musí snášet moje chování z toho plynoucí.

Hmm, a co moje ubytování na další rok? To ani nemůžu říct, jak hrozně jsem dopadla! Každopádně budu hodně trpět. Nějak se v té posteli dobře usíná a špatně píše, takže… dobrou noc.