Alička opilečka

Umírám, světe, je to skoro 24 hodin po a já stále trpím jako zvíře. Hlavička a bříško. Ale pořádně. Už jsem myslela, že se mně tohle prostě netýká, ale včera se to u Pavloslava na chatě stalo, haha. A Aleš mi držel vlasy :-D. Zrovna den předtím jsem Jirglátku na Vítkově trvdila, že já prostě po pití NIKDY nezvracím.. hm. No co, i skoro v 21 letech může člověk s překvapením poznávat chování svého těla.

Podle toho, jak mi ráno bylo, jsem měla tak ještě 2 promile… Takže jet autem možná nebyl úplně dobrý nápad. Ale žijeme. A super je, že jsem dneska nemohla nic jíst, takže můj dietní plán má první splněný den! Asi na dlouho poslední. Leda že bych navštívila zase nějakou takovou pochybnou akci.

Takže to byl prostě super den. Mamka mi oznámila, že můj parfém „voní“ jako benzín, smykem jsem to málem zapíchla do příkopu, nanejevýš jsem se ztrapnila svou opilostí asi před sto lidma, spadla jsem v poliklinice na schodech a všichni na mě koukali jako na postiha, zabodla jsem si megatřísku, vymáčka jsem lepidlo na koberec, asi jsem poslala 2000 na špatný účet a nikdy už je neuvidím… no můj klasický den.