Nejkrásnější období života

Jdeme okolo políčka, podél cesty všude vysokánská tráva a hmyz otravuje ze všech sil a sluníčko pálí tak, že si na hlavu musím dát tričko a jsem jako omámená. SMS. Ať si užívám, protože je to možná nejhezčí období mého života. To asi není, ale napadlo mě, že když je člověk šťastný a nic moc mu nechybí, tak si toho neumí vážit a pořádně se ho nabažit. Zato v opačném případě… moc ráda mluvím o tom, jak trpím a sama se v tom víc a víc koupu. Možná teď není nejhezčí doba mého života, vlastně určitě není, ale je období plusové a mám si co užívat. Sedím za barákem u stolu, je krásný vlahý letní večer, Amy ohryzává klacek a cítím úplný klid, pohodu a „nicnechybění“, nic, nic mi neschází, jsem tak spokojená, že to víc skoro nejde.

Mám praxi v nemocnici v Mariánských Lázních, ošetřovatelskou praxi na chirurgii. A maminka pracuje o dvě patra níž, takže když už mě nebaví umývat zadky a převlékat postele, jdu si pro pusinku a pro čaj. A pak zase makat. Asi 65% mé práce tvoří mytí a povlékání postelí, roznášení jídla, utírání pokakaných zadků. Druhou skupinou je píchání injekcí, zavádění kanyl, měření glykémie, převazování ran, vytahování stehů, klyzma. Tzn. jsem spíš ošetřovatelka než sestra, ale nevadí mi žádná z těch prací. Až na mytí zadků… omlouvám se jestli tím někoh pohorším nebo urazím, ale moc na to nemám žaludek. Není neetické mluvit o tom, co dělám v nemocnici s pacienty? Nevím. Ale občas, když se vyprázdní do mísy, na mě holt vystrčí zadnici a já čistím. A jsem šťastná, když můžu jít měřit glykemii, alespoň si píchnout do prstíku! Vrcholem mé praxe zatím bylo zavádění kanyly jedné stařence, která si tu přdchozí strhla a chtěla utéct domů, takže ji museli v noci přivázat k posteli. A povedlo se, přestože její žíly žádná krása, vlastně hrlza, taky jí bylo skoro 80 let. No a to je tak všechno. Katetr nic, intramuskulárka nic, odběr nic… Chjo. Naštěstí jsem přesvědčená, že je to tak snadná věc, že nebude problém se to naučit. A navíc to stejně skoro vždycky budou dělat sestry.

Teď jsem přijela z Jesenice, Zimóne se chce stát milionářkou a má další brigádu. Jo, to já brigádničim taky, ale zadáčo :/. Mírně jsem dnes porušila svou dietu zmrzlinovým pohárem, jedlým papírem ňam, bonbóny, utopencem a kroketami. Okolo mě se strhly vztahové revoluce. Nojo, léto je tady. Poprvé jsem shlédla festivalové filmy a s Marťuš jsme se shodly, že těm arménským se budeme vyhýbat obloukem. Amy dej pokoj s tim klackem. Zítra jedeme na třešně. Třešně pro mě znamenají léto a v blízkém okolí letos není ani jediná. Až dál za humny. Ještě pořád nevím, co budu o prázdninách, až mi 21. skončí praxe, podnikat. Ale chci, strašně chci každý den využít a hlavně se ani hodinu nenudit. Nuda určitě zkracuje život. A zapomněla jsem říct, že za sebou mám zkoušku z fyziologie, oo, to je krása. Takže letos mám prázdniny o tři týdny delší než loni.

A stromy tak krásně šumí, šustí, vržou a vlní se. A vidím maliny. Už tam dlouho nebudou, brzy se setkají s mými areae gastricae, mmm…