Máme tři volné hodiny, co takhle že bychom shodily část svých mišelinek, Marti?
Mé donucovací metody nakonec zabraly (jsem v této oblasti neuvěřitelně úspěšná) a kolem Vítkova jsme to rozjely.
Telefon: „Já už musim, Martina mi ujíždí. Tak ji pozdravuj a ať jí to pořádně jede.“
Jelo jí to vskutku rychle, ale dobře moc ne…
Martinu vyhlašuji hrdinkou dne. A o hodně víc fotek zde.
Já se vyhlašuji tragédem dne. Ta Fišerka mě přemluví k aktivitě, ještě se při tom málem zabiju, ještě mě u toho fotí a ještě to navíc veřejně publikuje :D
Jak dělá… pózovala jak modelka s nadějí mě, že se dostane na net :-) Hih.
Ale doufám, že si to rozmyslíš s tim koncem bruslařské kariéry..