"Vzplane pak ve mně touha po silných pocitech a po senzacích, vztek na tenhle bezbarvý, plochý, normovaný a sterilizovaný život." ~ Hermann Hesse
Sakriš, už jenom 10 dní prázdnin! Před chvílí to byl ještě měsíc… A už je tu mé typické dodělávání nedodělků. Ve škole sice všechno hotovo, ale ty blbůstky okolo „nečekaně“ váznou. V indexu mi chybí půlka předmětů, v sisu nemám zapsané ani ty z loňska, špatně vybraný (a nezměnitelný) termín nástupu na kolej, vlastní blbostí špatně vybraný pokoj,... 
Poté, co jsem napsala článek o svém nudném „povolání“ ošetřovatelky jsem zažila svůj nejakčnější den v nemocnici a musím to hned napsat, nž usnu :). Šla jsem na ambulanci, kde mi jednak pan doktor říká paní doktorko, haha, jednak tam vidím mooc zajímavé věci a hlavně si tam mooc zajímavé věci vyzkouším. Z nich nejlepší dnes bylo, že jsem pánovi vyřezávala... 
Vydala jsem se v boj s krutým tyranem Josefem do Bruselu a teď jsem zpátky, sice silně poškozená jak na mysli tak na těle, ale živá. A můžu odstartovat další období sebelitování se – blíží se zkouška z fyziologie. Předem oznamuji, že jem největší chudáček na světě a nikdo se neučí tak moc jako já!!! ;). Taky jsem chytla nějaký bronz, asi odstín 000001, takže mám... 
Tak za sebou mám historicky první předtermín, no né! Přišlo to dneska v jednu a teď sedím v pokoji, už ne v Praze ale doma, a plánuju skoro na hodiny svůj následující týden, který jsem si vyhradila pro regeneraci (ježiš to při připomíná regeneraci glutationu glulationreduktasou), zcela nepostradatelnu pro další několikatýdenní sezení nad fyziologií. Takže zítra si jdu pro... 
Aa, je to tu zase, to otravné, deprimující, psychicky náročné zkouškové období. Letos nás čekají dvě nástrahy – fyziologie a chemie. Je mi naprosto jasný, že reakce všech, kteří to teď čtou, je něco jako – jééžiš, dvě zkoušky, co to je… jenže ať se vám o líbí nebo ne a ať tomu věříte nebo ne, jedna naše zkouška u nás na 1.LF vydá za několik... 
Něvěříte? Já tedy zatím taky úplně ne, ale asi to tak bude, do indexu jsem se dívala asi 10x a vypadá už to tak. V pondělí jsem podala svůj poslední zkouškový výkon a musím jak jinak než skromně říct – skvělej výkon. No dobře, dobře, nebudu se chlubit. A nebo teda když o to tak stojíte… např mi bylo doporučeno, abych dělala na ústavu demonstrátorku a asi 5... 
Naše dvě skupiny 19 a 20, které stihl ten zlý osud, že budou na konci roku rozptýleny mezi ostatní, se sešly v klubu Le Mirage, kde slavily (dá se to tak asi říct) postup do dalšího semestru. No hlavně jsme se šli prostě bavit :). A bylo to nad očekávání povedený.
Konečně jsme se s dvacítkou pořádně poznali a ukázalo se, že jsou to sprosté pomluvy o LF1, když se tvrdí, že... 
Jsem štěstím bez sebe, můj první email, co jsem napsala po zkoušce byl Simče:
Simčo, znáš takovej ten pocit strašnýho štěstí, jak se ti úplně svírá hrudník a ani se nemůžeš pořádně nadechnout a chce se ti skoro štěstím brečet? Tak to teď mám já. Mám za sebou školní věci.
Budeš na plese?
Takhle jsem se v úterý cítlila a teď si tu skvělou věc uvědomuju... 
Jsem naštvaná, smutná, zklamaná… ale mám to.
Téhle zkoušce předcházely 3 měsíce učení a 14 dní pitev (6x). Každá skupina měla dvě mrtvoly, sundali jsme kůži, tuk, vazivo, oddělili svaly a vypitvali cévy a nervy, jak jen to šlo. Byli jsme tak nějak napůl, tzn. že já jsem byla skoro pořád u jednoho těla. No a teď, u zkoušky, jsem samozřejmě byla zkoušená u těla... 
Mimoňství, psice Amy, 1. LF UK, Kostelní Bříza, sladkosti sladkosti sladkosti, sport, výlety, Dostojevskij, spánek, rodina, Praha, nedosažitelné cíle, kamarádi, učení, příroda.
Vzpomínky na léto 2010.
