Alice

To je síla

Zítra mě čeká, když se to tak vezme, první zkouška na medicíně. Ona to není přímo zkouška, máme za to jen zápočet, ale je to ústní zkoušení u mrtvol z anatomie ze všeho za půl roku, tzn. ze skoro celého 1. Čiháka. A mám velké nervy. Kolují tu o popitevácích (tak se to zkoušení jmenuje) a zkoušejících různé zvěsti a pověsti, všichni zjišťují na co je jejich...

Alice

Rozpačité pocity na začátku nového začátku

Někdy, třeba zrovna teď, mě přepadá takový smutný pocit, že ten gympl byl stejně nejlepší a že už to mám za sebou, že se tam nikdy nevrátím a nebudu zařívat ty nejlepší dny s nejlepšími a nepřekonatelnými kamarády, že už nemám ten řád, profesoři už nejsou mými druhými rodiči a už nemám tu svoji 30ti člennou třídu. Ale na medicíně přeci jenom nějaký ten řád...

Alice

Už jsem skoro Pražačka. Nebaví mě MHD.

Nebojte, ten článek nebude o mých pocitech v MHD. Vlastně nebude o ničem.. Jen jsem chtěla upozornit, že jsem do galerie přidala nějaké fotky, abyste všichni viděli, kde chudinka Alička, odtržena od domova, od svých rodičů a tak dále a hlavně od svého pejska… trpí. No dobře, až tak moc netrpím, ale že bych byla nadšená… O tom jindy. Jako o studiu a tak. Byli jsme na...

Alice

První školní den.

Tentokrát bez leča, uř je snězené. Všimli jste si? Poslední dobou je pro mě všechno poprvé. Ale že jsem sama v pokoji, to není poprvé. Jsem v šoku! Moje spolubydlící končila dneska ve tři a není tu… Co když se jí něco stalo? Já přišla v šest a čekala jsem, že už tu dávno bude. A ono nic. Pak jdu do počítačovny, za hodninu a půl se vrátím a ona pořád nikde. Takže...

Alice

První celý den v Praze.

Opět píšu u leča, mám tam ještě jednu porci. A k tomu poslouchám asi vždy destisekundové sekvence pěti písniček. To je jediná hudba, kterou jsem na svém notebooku našla. Neptejte se, jak je to možné. Ale tady už je možné úplně všechno. Dnešek byl divoký a zároveň děsně táhlý, nudný, nekonečný… No byl, on ještě je, vždyť máme 17:54. Za chvíli se přijede...

Alice

Ach ne.

Tak jsem tu, na svém novém pokoji. Číslo K1 147/2, aneb Kajetánka, 14. patro. A jsem tu sama, je 0:22, rodiče odjeli a konečně to utichlo ve vedlejším pokoji. Jestli si teď něco říkám, tak to, že zdejší šestiteltý pobyt zasvětím studiu. Takový únik před tím vším, co mě tu teď straší. Jsem, upřímně řečeno, smutnější než jsem čekala. Tak sama! Není tu zatím...

Alice

Ani radostně, ani smutně.

Ani tak ani tak neříkám, že jsem doma. Ale jsem. A mám tu internet a můžu sem konečně dát své nashromážděné články ;). Tak jo. A ještě něco. Už se zase skoro těším do Prahy.

Alice

Pozdrav ze záhrobí

Tak už jsem v Praze. Bydlím tu na Kajetánce a jsem největší chudák na světě. Víte co tu nemám? Internet. Jsem teď v nějaké místnosti se sto let starýma počítačema. A trpím, trpím! O svém utrpení jsem dokonce v největší krizi napsala nějaké články, ale nemám je sem jak dostat, mám je na notebooku, traps. Tak na mě myslete v dobrém, protože… jestli to takhle půjde...

Alice

Nepovinný předmět atletika

To je, co? Tak přesně tohle já už bohužel nezažiju. U nás na medině se totiž vedou pouze sporty jako plavání, aerobik, posilovna, volejbal… plus některé přijatelné jako florbal a basketbal. A co si počnu já, která se každý rok těšila hlavně na atletiku? No ne že bych se jí pod vedení prof. Prokopové dočkávala v uspokojivé míře, ale naděje vždycky byla. A teď jsem se...

Alice

Můj začátek na 1. LF UK

Kdyby to někdo nevěděl, tak od října začínám na první lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Jako teoreticky. Prakticky už jsem se totiž začala, rovnou tím nejdůležitějším – seznamovákem. Joo, ten byl super. Zjistila jsem, že v chemii i v němčině jsem horší než jsem si myslela, že se musím rozloučit s časem tráveným bez učebnic (tedy nemusím, pokud mi nebude...

Alice

Díl první: Individuál, svaťák, maturita.

Máv máv (kouzelným proutkem) a tak nabité období je fuč. Když jsem občas myslela na to, jak budu psát článek po tomhle všem, představovala jsem si to trochu jinak. Smutné přesmutné vzpomínání na gympl, nadšení ze čtyřměsíčních prázdnin, nový pocit maturanta-vysokoškoláka… Ale mám se tak nějak pořád stejně. Ale možná o něco lépe. Začalo to individuálem. Ten se...

Alice

Prosím,

ať si nevytáhnu: - z němčiny 17, 25 - z chemie 9, 13, 20, 24 - z biologie 9, 19, 20, 30 - z češtiny… tam je to jedno. Ale neumim ani jednu B otázku! Takže, Bože, vyslyš má přání a budu do konce života hodná a počestná dívka… S Bohem.

Alice

Maturitní písemná práce

Tak to mám za sebou. Teď už se jen trápím myšlenkami, jestli jsem to mohla napsat líp. Kupodivu se mi (narozdíl od ostatních) o slohovce nezdály noční můry, jako že mi nikdo nedal zadání nebo že jsem přišla pozdě, ale zato hodinu před písemkou přišla nervozita jak blázen. Klasicky jsem byla dost nepříjemná a nehodlala jsem se v takovém vypětí na nikoho usmívat ;-) Nepatrně...

Alice

Půlka třídy proklepnuta a asi i vyklepnuta.

Jélikož jsme 8. 2. měli ples, nemohlo se osazenstvo naší třídy účastnit té úžasnosti zvané Testy studijních předpokladů firmy SCIO. A tak si to většina vynahradila tuto sobotu. Je mi jasné, že v pondělí se ve škole nebude mluvit o ničem jiném, takže budu tak trochu mimo mísu. Mě se totiž tahla šikana naštěstí netýká :-P Jsem zvědavá, jak všichni dopadnou. A hlavně,...

Alice

Jen mě štve, že už je to za námi

Čím je náš maturák dávnější minulostí, tím nostalgičtěji na něj vzpomínám. Problém byl ten, že utekl nějak nepochopitelně rychle. Jó, jó, to se říká často, ale tohle bylo fakt podivný. Hm.. asi si něco přečtu o teorii relativity a diletaci času. Takže náš úžasnej maturák, kterej slavil velkej úspěch (no jak jinak v kontrastu s předešlým) je za mnou. Trága. Ale...